Albatros D.V a D.Va
Fotografie Albatrosu D.V s Německým stíhacím esem Adolfem Schrederem
Ve snaze narušit rostoucí převahu spojeneckých stíhacích letadel zahájil v roce 1917 Albatros vývoj zlepšené verze D.III.Nejradikálnější změna nastala v konstrukci trupu,kde bylo třeba při větším eliptickém průřezu dbát na plynulé tvarování ke snížení čelního odporu.Jinou změnu představovalo zmenšení mezery mezi trupem a horním křídlem,rekonstrukce svislé ocasní plochy,přepracování řízení křidélek,možnost užití vrtulového kužele většího průměru a zavedení opěrky hlavy pro pilota.Poslední úprava mohla omezovat výhled pilota vzad,a proto byly letouny často vidět s odmontovanou opěrkou. Albatros D.V byl zařazen do služby v květnu 1917 a byl brzy doplněn Albatrosem D.Va,u něhož se výrobce vrátil k hornímu křídlu a systému řízení křidélek z D.III.Oba modely však nebyly schopny zbrzdit nástup nových spojeneckých stíhacích letounů.
Albatros verze D.Va
Bez ohledu na to však výroba pokračovala ve velkém měřítku.V květnu 1918 bojovalo na západní frontě,v Itálii a Palestině přes tisíc Albatrosů D.V a D.Va.Šlo o pokus překonat nepřítele spíše kvantitou než kvalitou.Albratrosy tak utrpěly značné ztráty nejen od nepřítele,ale i pro častou destrukci spodního křídla.Doplněk...Každý kdo se zajímá o letectví a leteckou historii zná letecké eso Manfreda Von Richthofena s 80 sestřely.Velkou část sestřelů co měl na kontě získal právě na Albatrosu D.V a zbytek sestřelů dohnal na trojplošníku Fokker Dr.I .Albatros byl považován za hrozivějšího soupeře Sopwithů F1 a F2 Camel i Francouzských Nieuportů.Vyrovnanější mu byl SPAD S.VII a S.XII a pozdější model SPAD S.XIII Albatros D.V a D.Va Technické údaje: Typ:jednomotorový jednomístný vzpěrový stíhací dvouplošník. Pohonná jednotka:řadový motor Mercedes D.IIa o výkonu 134/149 kW(Výkon se měnil podle kompresního poměru) Výkony:Max.rychlost 186 km/h,stoupavost 4 minuty do výšky 1000 metrů,dostup 5 700 metrů,vytrvalost 2 hodiny. Hmotnost: prázdná 687 kg,max.vzletová 937 kg. Rozměry:rozpětí 9,05 metrů,délka 7,33 metrů,výška 2,7 metrů,plocha křídel 21,2 metrů čtverečních. Výzbroj:dva pevné kulomety LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Verze Albatros D.IV: Označení experimentálního prototypu,kombinujícího křídlo křídlo typu D.II a trup D.Va s motorem Mercedes D.III o výkonu 119 kW(160koní)a s reduktorem který umožňoval jeho zástavbu v obrysu trupu.Úpravy však neznamenaly významné zlepšení výkonů,a proto se tato verze do série nedostala. Albratros D.Va Experimental: Označení jediného exempláře s motorem BMW IIIa o výkon 138 kW(185 koní) u něhož byl uváděn dostup 10 500 metrů.
Boční nákres letounu Albatros verze D.V
Fw 200 Condor
Winston Churchill nazýval letouny FW 200 Condor tzv.“Metly atlantiku“. Letouny Focke-Wulf Fw 200 Condor hlídkovaly podél lodních tras. Opětovně se jim dařilo potápět nepřátelské lodě konvojů, a působit tak spojencům velmi bolestné ztráty. Tato skutečnost je o to víc udivující, protože FW 200 Condor nebyl původně konstruován jako dálkový bombardovací letoun. Focke-Wulf Fw 200 Condor byl vlastně konstruován jako civilní stroj určený k mírovým účelům. Jedno z těchto atraktivních, štíhlých letadel měl k osobní dispozici i sám vůdce. Ale během svého válečného nasazení si Condor vysloužil smutnou reputaci. Zásobování přes Atlantik bylo pro Anglii životně důležité. Německá Luftwaffe si vytyčila za cíl zničit co největší počet konvojů dopravujících z USA do Anglie zbraně a výzbroj. V největším spěchu byl Condor překonstruován pro úkoly dálkového průzkumného a bombardovacího letounu a byl k tomu příslušně vybaven. Posádky Condoru bojovaly za těžkých podmínek, většinou při nepříznivém počasí a téměř nemožné navigaci. V součinnosti s německými ponorkami působily britským zásobovacím konvojům těžké ztráty. Zlom nastal když z doprovodních letadlových lodí mohly být proti nim nasazeny stíhací letouny. Největší slabinou Condoru byla slabá konstrukce zadní části trupu.
Condor ve vzduchu
Technické údaje:
Sedmimístný námořní dálkový průzkumný a bombardovací letoun Pohon: 4 hvězdicové motory BMW-Bramo 323 R-2 Fafnir o výkonu 895 kW Max. rychlost: 360 km/h Dolet: 4400 km Výzbroj: 4 x 13mm kulomety MG 131 střílející nahoru a dopředu. Jeden MG 131 nebo jeden palubní 20mm kanón MG 131 v gondole dole, až 2 100 kg pum na vnějších závěsnících
Fw 58 Weihe
Po úspěšném cvičném pokračovacím letounu Fw 56 Stoser byl do sériové výroby u firmy Focke-Wulf zaveden Fw 58 Weihe. Tento velmi dobrý návrh byl zaveden v roce 1935 v civilním provedení jako šestimístný lehký dopravní letoun, avšak již po několika měsících byla zahájena výroba vojenských verzí. Před vypuknutím války převzala společnost Lufthansa osm strojů Weihe jako dopravní letouny. Když v roce 1945 vzlétl poprvé prototyp dopravního letounu Fw 58, byl u Luftwaffe rychle zjištěn jeho vojenský potenciál a brzy byla zahájena sériová výroba vojenské verze Fw 58B, který byla vybavena kulomety a závěsníky pro pumy. Hlavním typem byl však Fw 58C, neozbrojená verze, vyráběná ve velkém počtu pro spojovací a výcvikové služby.
Speciální přepravní Weihe
Kurt Tank, vedoucí konstruktér u Focke-Wulfu, byl letounem Weihe tak nadšen, že civilní Fw 58A-0 po určitou dobu používal jako osobní letoun. Výjimečně dobré letové vlastnosti Weihe vedly k exportním úspěchům v Evropě a Asii. Vysoká kvalita základního typu dala vzniknout různým verzím, například plovákovému letounu Fw 58BW a D-OXLR s příďovým kolem. Poslední verze sloužila k pokusům vzdušného tankování s Junkers Ju 90. V nasazení jako sanitní letoun obdržel Weihe přezdívku „leuko-plastový bombardér“. Jeho nejméně obvyklými úkoly byly lety proti škůdcům a na východní frontě proti nákazám. Za tímto účelem se za pilotem nacházel zásobník na rozstřikování chemikálií. Většina letounů Fw 58 byla poháněná vzduchem chlazenými osmiválcovými motory do V Argus As 10C o výkonu 179 kW. Jen několik Fw 58C bylo vybaveno motory Hirth HM508D o výkonu 194 kW. Hlavní podvozek Weihe byl zatahován vzad do zadní části motorových gondol. Pro německé odběratele bylo vyrobeno 1 668 strojů, pro exportní zákazníky 319 Fw 58. Před válkou sloužily Fw 58 k ochraně úrody brambor v oblasti Dunaje pomocí generátorů mlhy před námrazou.
Technické údaje: Fw 58B-1 Weihe Typ: Dvoumotorový univerzální letoun Pohon: Dva vzduchem chlazené osmiválcové pístové motory Argus As 10C, každý o výkonu 179 kW. Max. rychlost: 270 km/h Dolet: 800 km/h Výzbroj: Po jednom kulometu MG 15 ráže 7,92 mm ve střelišti na hřbetu a proskleném stanovišti na přídi.
Arada Ar 232
Na podzim roku 1938 bylo nadevše jasné, že německá Luftwaffe potřebuje nový střední dopravní letoun. Měl nahradit zastaralé Ju 52/3m. Specifikace pro výrobu nového dopravního stroje dostaly firmy Arado a Henschel. Návrh firmy Henschel s dvojitými nosníky ocasních ploch na zádi nebyla úspěšná, Arado díky tomu mohla zahájit konstrukci tohoto jedinečného dopravního stroje. Firma Arado parně nedokončila více než 30 exemplářů Ar 232, které byly na frontě použity jen v omezeném rozsahu. První prototypy, pokusné letouny Ar 232 V1 a V2 byly vybaveny dvěma hvězdicovými motory BWM 801. Nicméně motory BWM 801 byly plánované do budoucích Fw 190.
Těžko uvěřitelné, že se tento obr jen vznese že ?
Proto muselo Arado pokusné modely V3 a všechny následné typy modifikovat pro čtyři méně výkonné motory BMW Bramo 323R-2. Charakteristickým znakem Ar 232 byl podvozek s mnoha koly. Pro nakládku a výkladku mohl být letoun pro pojíždění na nerovném terénu pomocí tří podvozkových noh s olejovými tlumiči spuštěn až na výšku ložné plochy nákladního automobilu a být aretován párovými 22 koly pomocného podvozku. Celkem bylo vyrobeno celkem osm předsériových Ar 232B-0, z nichž první je znám jako V4. Čtyři letouny verze B-0 umístěné ve Finsku a Norsku, podporovaly stávající Ar 232A při zvláštních nasazeních nad Sovětským svazem, při kterých se jeden stroj v blízkosti Moskvy zřítil. Jediný Ar-232, který přestál válku, byl používán spojenci pro přepravu personálu a ukořistěného materiálu do Velké Británie.
Technické údaje: Typ: Těžký vojenský dopravní letoun Pohon: 4 hvězdicové motory BWM Bramo 323R-2, každý o výkonu 895 kW Max. rychlost: 340km/h Dolet: 1060 km Výzbroj: kulomet MG 131 ráže 13 mm na přídi, jedna nebo dvě podobné zbraně v hranaté zádi trupu a kanón ráže 20 mm v elektricky ovládané věži na hřbetě trupu. Hmotnost: Prázdná 12802 kg, Maximální vzletová 21135 kg
Rakouské letiště kdesi v Alpách 1944